Když dítě přechází mezi dvěma domovy, může se cítit trochu nejistě, a malý vzkaz v tašce mu může udělat velkou radost. Stačí pár slov, obrázek nebo nakreslené srdíčko. Vzkaz ukazuje, že na dítě někdo myslí, a dává mu pocit jistoty. Není třeba nic složitého. Důležitá je pozornost a laskavost, se kterou je napsán, a to, že si na dítě někdo našel chvilku.
Napište krátce a jednoduše. Například pozdrav, přání pěkného dne nebo připomenutí něčeho, na co se dítě těší. Pokud dítě umí číst, potěší ho, že rozumí vzkazu samo. Menší děti ocení obrázek nebo symbol, například sluníčko nebo hvězdičku. Můžete také vložit malou fotografii nebo lístek s vtipem. Vzkaz by měl být pozitivní a lehký, bez otázek a bez tlaku.
Vzkaz jako tradice
Zvolte místo, kam vzkaz uložíte, aby ho dítě našlo: do kapsy tašky, do krabičky se svačinou nebo mezi sešity. Časem se z toho stane malý rituál, na který se dítě těší. Dítě může také napsat nebo nakreslit odpověď a vzít ji s sebou zpět. Taková výměna vzkazů vytváří příjemný most mezi oběma domovy. Vzkaz může obsahovat i malou hádanku nebo úkol, například najít v tašce skrytý obrázek. Takové drobné hry dělají z přechodu příjemné dobrodružství a dítě se na další cestu těší.
Domluvte se s druhým domovem, jestli chcete vzkazy posílat oba. Nemusí být stejné a nemusí být každý den. Může to být třeba jednou za týden nebo před důležitým dnem. Pokud se dospělí spojí v tom, že dítěti přejí radost, dítě se cítí milované na obou místech. Pozitivní zprávy nikdy nejsou na škodu.
Uchovejte vzkazy, které dítě dostalo. Mohou se stát malou sbírkou vzpomínek, kterou dítě později ocení. Až vyroste, bude si pamatovat, že mu dospělí psali a měli ho rádi. Malý vzkaz je maličkost, ale jeho hodnota se pozná v tom, jak se dítě usmívá, když ho najde. Tak se z obyčejné tašky stane taška plná lásky. Vzkazy nemusí psát jen dospělí. I dítě může napsat pár slov a nechat je v tašce pro toho, kdo ji otevře jako první. Takové malé překvapení dělá radost oběma stranám a ukazuje, že si všichni rozumějí.
